Při koupi z druhé ruky nestačí spustit Windows a prohlédnout Nastavení. Potřebujete příkazový řádek, bootovací USB a zátěžový test. Osm kroků níže se dá stihnout na místě; u stolního PC odpadá pouze test baterie.
1. Baterie: kapacita proti designu a počet cyklů
Ve Windows spusťte v příkazovém řádku powercfg /batteryreport /output %USERPROFILE%\battery.html. V otevřeném reportu hledejte DESIGN CAPACITY a FULL CHARGE CAPACITY. Pokud je plná kapacita pod 80 % projektované, baterie je na konci životnosti. Dále zkontrolujte CYCLE COUNT, pokud ho report uvádí: hodnoty nad 500 cyklů znamenají výrazné opotřebení, výrobci často uvádějí 300–500 cyklů do poklesu na 80 %. V Linuxu totéž ukáže upower -i /org/freedesktop/UPower/devices/battery_BAT0 (energy-full vs. energy-full-design) a cat /sys/class/power_supply/BAT0/cycle_count. Baterii testujte odpojenou od adaptéru: pokud při běžné práci nevydrží 15 minut, počítejte s výměnou.
2. SMART data: sektory, hodiny a opotřebení SSD
Nainstalujte CrystalDiskInfo nebo spusťte smartctl -a /dev/sda. U SATA SSD musí být atributy 05 Reallocated Sectors Count, C5 Current Pending Sector Count a C6 Uncorrectable Sector Count na nule. Jakákoli nenulová hodnota znamená, že disk přesouvá nebo ztrácí data. Čtěte i 09 Power-On Hours a 0C Power Cycle Count; 20 000 hodin u SSD samo o sobě problém není, ale ve spojení s vysokým zápisem ano. U NVMe hledejte Percentage Used (nad 80 % je důvod k výměně), Available Spare (má být 100 %) a Media and Data Integrity Errors (musí být 0). Nástroje výrobců, například Samsung Magician nebo WD Dashboard, ukážou i TBW a stav záruky.
3. Výkon disku: CrystalDiskMark proti parametrům modelu
Spusťte CrystalDiskMark s testem 1 GiB. Sledujte sekvenční čtení a zápis (SEQ1M Q8T1) a náhodné 4K čtení (RND4K Q32T1). Porovnávejte s papírovými parametry konkrétního disku, ne s inzerátem. SATA SSD má běžně 500–550 MB/s sekvenčně; pokud naměříte 200 MB/s, disk je přehřátý, omezený nebo vadný. U NVMe Gen3 očekávejte 2 500–3 500 MB/s, u Gen4 5 000 MB/s a více. Náhodné 4K čtení pod 20 MB/s u systémového SSD znamená pomalý start a důvod k opravě. Test opakujte po pěti minutách zátěže: pokud výkon spadne na polovinu, disk throttluje.
4. RAM: MemTest86 a jeden plný průchod
Vytvořte bootovací USB s MemTest86 a spusťte alespoň jeden plný průchod. Chyby nesmí být žádné; i jedna červená řádka znamená vadný modul nebo nekompatibilní takt. Před testem zkontrolujte v BIOSu, zda běží XMP/EXPO a zda je paměť v dual-channel. Ve Windows lze použít mdsched.exe, ale test je rychlý a méně citlivý. Zjistěte také skutečný počet slotů a maximální podporovanou kapacitu; prodejce může tvrdit 32 GB, zatímco deska zvládne 16 GB.
5. Teploty a throttling: Cinebench a HWiNFO
Nainstalujte HWiNFO64, zapněte logování senzorů a spusťte Cinebench R23 multi-core na 10 minut. Sledujte CPU Package Power a Core Temperature. Pokud výkon na začátku dosáhne 45 W a po pěti minutách spadne na 15 W při 95–100 °C, chladič je zaprášený nebo pasta vyčerpaná. U starších notebooků je pokles o 30–40 % běžný, ale neměl by nastat během první minuty. Zkontrolujte otáčky ventilátoru: pokud jsou na maximu a teplota stejně roste, je problém v chlazení. U stolního PC měřte i teplotu VRM a grafické karty přes GPU-Z; hotspot nad 100 °C je varování.
6. Displej a klávesnice: mrtvé pixely, podsvícení, všechny klávesy
Otevřete full-screen test mrtvých pixelů a projděte bílou, černou, červenou, zelenou a modrou. Hledejte mrtvé pixely, barevné skvrny a nerovnoměrné podsvícení. U OLED panelů zkontrolujte vypálené logo Windows nebo lištu prohlížeče na jednolité barvě. Potom spusťte online tester klávesnice a stiskněte každou klávesu včetně Fn, numerické části a šipek. Trackpad musí reagovat na klik, dvouprsté gesto a scroll bez výpadků. Zkontrolujte vůli pantů: pokud se víko kýve nebo obrazovka problikává při pohybu, jde o mechanickou závadu.
7. Porty, nabíječka a bezdrát: každý konektor jeden test
Přineste si USB flash disk, HDMI kabel a sluchátka. Postupně otestujte každý USB port (alespoň jeden na USB 3.0 rychlostí 100 MB/s), HDMI výstup do monitoru, 3,5mm jack, čtečku SD a webkameru. U USB-C ověřte nabíjení i přenos dat; ne každý port umí DisplayPort. Zapněte Wi-Fi a Bluetooth, připojte se k síti a zkontrolujte rychlost přes speedtest. Originální nabíječka musí mít stejný výkon, jaký uvádí výrobce (například 65 W USB-C PD); slabší adaptér nabíjí pomalu a pod zátěží se vybíjí. U herního notebooku změřte odběr ze zásuvky wattmetrem při hraní: pokud je o 30 % nižší než udávaný výkon adaptéru, něco je špatně.
8. BIOS, licence a zabezpečení: zamčený firmware jako past
Při startu vstupte do BIOS/UEFI (obvykle F2, Del nebo F10). Zkontrolujte, zda není nastaveno heslo správce, které by blokovalo změny. Vypněte Computrace/Absolute Persistence, pokud je aktivní; jinak může stroj na dálku zamknout firma, která ho původně vlastnila. Ověřte Secure Boot a boot order. Ve Windows otevřete Nastavení > Systém > Aktivace a zkontrolujte, zda je licence aktivní. V Nastavení > Účty > Přístup do práce nebo školy nesmí být zařízení zapsané do MDM. Nakonec porovnejte sériové číslo na štítku s číslem v BIOSu a v systémových informacích; nesoulad znamená vyměněnou desku nebo nejasný původ.
Celá sada zabere 60–90 minut. Pokud prodejce odmítne spustit bateriový report, SMART nebo zátěžový test, jednání ukončete.
Foto: Quang Nguyen Vinh / Pexels